Zralá či Nezralá? To je, oč tu běží

Malá či velká? Měkká nebo tvrdá? Utrhnout či neutrhnout? Sníst nebo hodit do kýblu… Všechny tyto myšlenky, a nejen ty, se nám honily hlavou téměř čtrnáct dní při sběru meruněk. Sbírali jsme je v rozlehlém sadu u Těšetic, zhruba patnáct minut od Znojma. A možná, že tomu i chtěla naše přejedená karma, ale již třetím dnem jsme je házeli jenom do kýblu.

Po pár dnech se totiž dostavila, pánům učitelům již velice dobře známá, averze k meruňkám. Proč? No protože byly všude. Úplně všude! Od popadaných meruněk, jež se vám lepily na boty a při následném lezení na žebřík i na lýtka, přes meruňkovou buchtu od maminky až po sny o meruňkách. Chvála uvědomělosti kuchařek, že alespoň na snídani byla marmeláda jahodová.

Až na všudypřítomné meruňky to nikterak hrozné nebylo. Po práci jsme měli spoustu volného času, který se dal využít k různým aktivitám. Šli jsme třeba hledat kešku a zašli jsme do hospody. Vyšli si k nedaleké přehradě a vyrazili do hospody. Trošku jsme si dali do nosu u větrné elektrárny a zašli do hospody. Udělali si výlet na Hatě, kde se jeden nejmenovaný špatně podíval na jízdní řád, takže jsme čekali dvě hodiny na to, abychom zjistili, že další autobus jede až za další tři hodiny, zašli do hospody… Hospoda nás vlastně uvítala téměř každý večer. Vždy s úsměvem a zlatavým mokem v náruči.

Co se týče ubytování, tak na to, že naši věc (respektive žáky naší školy) hostí již od osmdesátých let minulého století, tak je to luxusní pětihvězdičkový hotel. Je tam vše, co člověk k brigádě potřebuje. A ještě je to pro nás zadarmo. Přidejte si k tomu všemu partu super lidí, kteří nemají rádi slovo nuda, a z brigády se vám stane spíše dovolená.

Abych to shrnul. Jeden na meruňky nadává, druhý si je vychvaluje… Myslím si, že jde vlastně jenom o to, z jak velkého pohodlí vás ona prokletá brigáda vytrhne, jestli přijmete váš stav brigádníka a jakýma očima se na ni postupem času díváte. Pokud člověk bude vstávat s tím, že už má pět dní za sebou a už zbývá jenom půlka, tak se mu bude dělat mnohem lépe, než když vstane s pusou plnou nadávek na mizerné meruňky, těžké žebříky, pitomou četařku a k tomu ještě přihodí pár bezohledně tvrdých madrací. Jistě by nezapomněl ani na zvony, které bijí v šest hodin. Závěrem, co se týče mě, chtěl bych škole poděkovat za super brigádu a zkušenost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *