Itálie

Sedíme v autobuse a těšíme se na začátek pětidenního shonu, o kterém prozatím nevíme. Tímto bych chtěla začít své povídání o návštěvě Itálie, především Florencie, místa zrození renesance.

První velkou zkouškou bylo vydržet sedět se svými spolusedícími, což se většině z nás povedlo, a nakonec z toho byl pěkný zážitek. Někteří z nás prožili noc na studené a nepohodlné zemi autobusu a šťastlivci na nepohodlných sedadlech. Nejsem si jistá, co z toho byla lepší varianta, ale snad jsme se vyspali dobře.

V ranních hodinách jsme se konečně ocitli rozlámaní kousek před Florencií, kde jsme na jedné místní benzině provedli ranní hygienu, popravdě to všichni potřebovali. A už nás čekal jenom vír velkoměsta, v našem případě vír Florencie. Prošli jsme si historické centrum, které se skládalo z náměstí Signoria s radnicí a slavnou sochou Davida, kostel Santa Maria Novella, San Lorenza, katedrály Santa Maria del Fiore a Baptisteria. Stejnou prohlídku jsme absovovali o dva dny později, pouze s tím rozdílem, že jsme navštívili vnitřní prostory těchto památek. Podívali jsme se do Musea Del Duomo, kde jsme viděli spoustu soch od předních renesančních sochařů. Nesmím opomenout zmínit rozchody, které se hemžily pizzou, skvělou zmrzlinou a typickým italským jídlem. Cestou k autobusu jsme prošli přes Ponte Vecchio, jinak přes Most zlatníků, a velkým výstupem jsme se dostali až nad Florencii, kde jsme viděli nádherný západ slunce, doprovázený krásou Florencie a hudbou místní pouličních umělců.Zahráli jsme si na kytaru, popovídali si a se smíchem nám paní učitelky daly Večerníčka. Společensky unavení jsme samozřejmě byli až o pár hodin později.

Další den jsme navštívili Pisu, podívali jsme se na šikmou věž, udělali jsme u ní originální fotky, navštívili dóm, baptisterium a odpoledne raně středověké město Luccu. Město se zachovanými hradbami, typickými románskými dómy a množstvím středověkých dómů. Byl to den odpočinku na trávě pod šikmou věží, zmrzlin a dárků rodičům. Den jsme opět prožili v příjemné společnosti a zakončili jej ve stejných chatkách a stejným způsobem jako den minulý a poté i dny následující.

Siena. To bylo něco. Považuje se za nejdokonalejší středověké město Itálie. Spousta typicky italských uliček, nejslavnější italské náměstí Campo a dóm, o kterém se říká, že je jednou z nejpozoruhodnějších gotických staveb Itálie. A víte co? My jsme si celý den zpříjemnili hrou na kytaru a zpěvem v italských ulicích, takoví uličníci jsme byli. Odpoledne jsme se jeli podívat na stověžaté San Gimignano, které je typické mnoha obrannými kamennými věžemi. Potulovali jsme se labyrintem uliček a navštívili spoustu maličkých obchůdků, kde jsme nakoupili další dárky.

Poslední den, to znamená pátý, nás čekalo pokračování prohlídky Florencie. Palazzo Pitti, Ponte Vecchio, Galerie Uffizi, kostel S. Croce s hrobkou Michellangela, to jsou názvy všech míst, která jsme si za ten den stihli prohlédnout. A co bylo nejhezčí? Výhled z kopule a především poslední výhled na Florencii z vyhlídky, o které jsem už psala. Každý jsme museli zamáčknout slzu, protože, ať chtě nebo nechtě, jsme se museli vydat k domovu. To znamenalo konec pana průvodce, který byl po celou dobu naším časem, konec ukazovátka s růžovými třásněmi a především konec toho všeho, co jsme tam spolu prožili. Pro někoho konec románku, konec dobrodružství, začátek nových přátelství, začátek nových lásek. Konec to byl sice různorodý, ale do Třebíče se nechtělo vrátit nikomu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *